Jak dlouho se v Česku čeká na lékaře? Stát dosud nemá srovnatelná data

Čekací listiny berou Čechům potřebné vyšetření jen výjimečně. V roce 2025 kvůli nim zůstalo bez vyšetření 0,2 % lidí starších 16 let, tedy 2 z 1 000. V celé EU je to 1,2 %, tedy 12 z 1 000 (Eurostat, EU-SILC). Ukazatel neříká, jak dlouho lidé na vyšetření čekají. Česko patří k šesti zemím EU s hodnotou 0,2 % a nižší, vedle Bulharska, Kypru, Belgie, Malty a Nizozemska. Nejvyšší podíl mají Finsko (7,3 %), Estonsko (6,9 %) a Lotyšsko (4,8 %). Z našich sousedů jsou na tom hůř Slovensko (1,0 %), Maďarsko (1,1 %), Německo (0,8 %), Rakousko (0,6 %) a Polsko (2,2 %).

Co průzkum měří a co ne

EU-SILC je výběrové šetření domácností. Lidé v něm odpovídají, zda za posledních dvanáct měsíců potřebovali lékařské vyšetření a nedostali ho, a z jakého důvodu. Do výsledku se tedy dostane jen ten, kdo vyšetření nakonec nedostal. Kdo čekal měsíce, ale vyšetření dostal, v ukazateli nefiguruje. Údaj také neříká nic o tom, kolik dní nebo týdnů čekání trvalo.

Český podíl je od roku 2015 trvale nízký: v roce 2015 byl 0,4 %, v roce 2025 0,2 %. Jinde vzrostl. V Maďarsku se podíl zvýšil z 0,2 % na 1,1 %, v Německu z 0,2 % na 0,8 %, v Rakousku z 0 % na 0,6 % a v celé EU z 0,8 % na 1,2 %. V Polsku klesl ze 4,2 % na 2,2 %.

Když se sečtou tři důvody, které Eurostat uvádí společně (příliš drahé, příliš daleko, čekací listina), zůstalo v Česku bez vyšetření 0,3 % lidí, v EU 2,4 %.

Jak dlouho se čeká, mezinárodní data za Česko neukazují

OECD sbírá od zemí údaje o tom, kolik dní pacienti čekají na plánované výkony, například na náhradu kyčelního kloubu nebo na operaci šedého zákalu. Takové údaje má od 25 zemí (OECD Health Statistics, stažení 29. 10. 2026). Z našich sousedů je mezi nimi Polsko a Maďarsko. Česko, Slovensko, Rakousko a Německo mezi nimi nejsou, takže pro ně srovnatelné číslo o délce čekání v OECD není.

Proč Česko srovnatelná čísla nemá? Čekání se neeviduje na jednom místě. Exministr zdravotnictví Adam Vojtěch v srpnu 2025 uvedl, že se čekací doby neměří a neznají je ani zdravotní pojišťovny; sledování čekání mělo být podle něj v programovém prohlášení koalice Spolu a STAN, slib ale nebyl splněn (ČT24). Poslankyně Michaela Šebelová (STAN) naopak považuje tento bod za splněný, protože zákon o eŽádankách zavedl první kroky. Ministerstvo zdravotnictví samo při kontrole pojišťoven v roce 2019 zjistilo, že informace o čekání nejsou systematicky k dispozici a pojišťovny na jejich sledování nemají systém (ministerstvo zdravotnictví). Část údajů existuje: Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) podle metodiky výkazu L (MZ) 9-01 sbírá od akutních lůžkových zařízení průměrnou čekací dobu ve vybraných oblastech. Nejde ale o evidenci všech objednaných termínů a čísla nejsou srovnatelná s údaji OECD. Povinné eŽádanky, které mají čekání umožnit sledovat, začnou podle návrhu novely 1. července 2027.

Průzkumný ukazatel proto zůstává jediným srovnatelným údajem o čekání. Ukazuje, že v Česku kvůli čekacím listinám zůstává bez vyšetření málokdo. O dostupnosti péče v regionech ale nevypovídá.

Kde dostupnost skutečně drhne

Dostupnost se v Česku láme v jiných místech než v čekárně:

• Praktici a pediatři. Za pět let do konce roku 2023 muselo hledat nového praktika asi 390 tisíc dětí a zaniklo téměř 400 ordinací (ředitel ÚZIS; rozebíráme v článku o věkové struktuře lékařů). Ukazatel o čekací listině neříká, kolik lidí praktika vůbec nemá.
• Dětská psychiatrie. Lůžek je 559 místo asi 860 potřebných a do pěti let dosáhne důchodového věku 47 % ze 157 specialistů (článek o dětské psychiatrii).
• Zubaři. Rozhoduje smlouva s pojišťovnou, ne čekací listina (článek o zubařích).

Čekací doby by se daly měřit. Část zemí OECD je zveřejňuje podle výkonů, například pro náhradu kyčelního kloubu nebo operaci šedého zákalu. Česko by k tomu potřebovalo jednotnou evidenci objednaných termínů, kterou dnes z veřejných zdrojů nenacházíme.